Porady a rodičovské schůzky

U spousty záležitostí má začínající učitel alespoň tušení, jaké jsou možnosti, co má dělat, jak to bude probíhat (sborovna a kolegové, výuka a žáci), i když si samozřejmě nemůže být jistý, má obavy, ale aspoň tuší a v hlavě běží obrazy. Ale oblastí, kde jsem měl já osobně naprosto „vygumováno“, byly porady. Absolutně jsem neměl tušení, co se tam děje, co mám zařídit a co budu dělat na porady.

A co se tam děje? Sejdou se všichni zaměstnanci, vezmou si sebou písemné práce k opravování, udělají kávu, někteří si vezmou něco dobrého k zakousnutí a porada může začít. Porada, tak jak jsem ji poznal já, má relativně standardizovaný postup – vedení školy mluví o novinkách ve školství, o legislativě, o minulých a budoucích akcích školy a co je potřeba zařídit. Pak už záleží, na jaké poradě jste. Je například úvodní porada v posledním srpnovém týdnu, kde se vážně hodně krátce řeší úkoly a termíny, co kdo má splnit, a organizační věci. (Často jsou součástí i informace o povinných školeních právě v posledním srpnovém týdnu.) Může být i závěrečná porada, několikaminutové rozloučení před letními prázdninami. Ale hlavní porady jsou klasifikační, záleží určitě na školách, kdy probíhají a kolik jich je. Porady probíhají v půlce ledna a června, řeší se zde pochopitelně známky na vysvědčení. Klasifikační porady bývají i ve čtvrtletí, krátce po nich probíhají třídní schůzky s rodiči. Ke všem záležitostem, které jsem už popisoval, se zde přidá ještě vystoupení třídního učitele, který řekne: „Tak první „Á“ má třicet žáků, osmnáct dívek, dvanáct chlapců. Deset žáků má vyznamenání, konkrétně to jsou /jmenuje/. Nedostatečnou nemá nikdo. Problémy s chováním žádné nemám.“ Stejným způsobem se projedou všechny třídy na celé škole. U některých bude zásek, protože Pepíček propadá, Janička nemá mikrofon a Josefína je sprostá – vše se musí „řešit“.

A jak už je asi jasné, liší se zde přístup a akce třídního a netřídního učitele. Netřídní učitel je pasivní celou poradu, jen poslouchá (pokud neřeší problém s žákem, respektive spíš se nepřidá k davu stěžujícímu se na určitý problém…). Třídní učitel vystoupí s „referátem“, to znamená, že musí mít zpracované informace, dělá si na poradu přípravu, musí mít uzavřené a zkontrolované známky, musí mít omluvené všechny absence.

Jak jsem již psal – porady klasifikační jsou tedy vždy před pololetím, před vysvědčením. Další porady mohou být ještě před rodičovskými schůzkami ve čtvrtletí. Na základní škole jsem ještě zažil krátké porady asi po čtrnácti dnech v září, protože kolem 20.září probíhala první rodičovská schůzka, kde nebylo co řešit krom jedné věci – peníze (rozpočet školy, příspěvky SRPDŠ). Zatím vždy vše (porady, rodičovské schůzky) probíhalo ve čtvrtky, ale to jsou jen dvě školy, které k tomu přistupovaly tak, že logicky se v pátek nemůže konat něco podobného, v pondělí, úterý a středy probíhala vždy v plné míře odpolední vyučování, proto vycházel čtvrtek. Ale každá škola to pochopitelně může mít jinak.

Rodičovské schůzky si už alespoň dokážete představit. Pravděpodobně. A pravděpodobně i správně. Tam se nic nezměnilo za dlouhé desítky let. Jako netřídní čekáte v kabinetu nebo sborovně a čekáte, jestli s vámi někdo chce mluvit. Je dobré mít připravené papíry, kde jsou seznamy studentů a jejich známky. Na základní škole jsme měli povinnost rok skladovat všechny testy, abychom je dokázali v podobných situacích ukázat rodičům a obhájit si známky, v tom je tedy nutné mít systém, organizaci, a být schopen rychle najít testy Šárky ze 7.B. Jako třídní musíte čelit třídě rodičů. A to není lehká situace. Navíc na běžných státních školách se v této oblasti moc inovací neobjevuje. Rodiče přijdou do třídy, všichni se pozdraví, řeknou se  základní informace z porady týkající se školy (sběr papíru, divadlo, rozdávání vysvědčení…), pak je prostor pro třídní akce (výlety..). A pak ta složitá část – oznamovat známky nebo řešit chování jednotlivců. Dělat to před celou třídou, hromadně, se podle mě neslučuje se slušným a profesionálním chováním, takže u mě i u kolegů to vypadalo vždy tak, že jsme rodičům rozdali známky jejich dětí na malém papírku, prakticky ukončili schůzku (většinou po patnácti až dvaceti minutách) a následovaly individuální komentáře, otázky a problémy. A to už bylo často na další hodinu.

Navíc pokud jste ve své třídě, pořád za vámi samozřejmě budou chodit rodiče z jiných tříd. Nutno říct, že jsem měl naprosto senzační třídu a rodiče a nikdy jsme na rodičáku neřešili velké problémy, žádné grilování se nikdy nekonalo. Po společných patnácti minutách pár lidí s úlevou odešlo, většina zůstala, někteří si povídali mezi sebou a já se zatím bavil individuálně s jedním z rodičů. Pozor na jednu věc, podle mých zkušeností i mých bývalých kolegů na základní škole platí jedno pravidlo – ti z rodičů, s kterými vážně potřebujete mluvit, ti nikdy nepřijdou. Takže se řeší „malé zlobení“ (kecání ve dvojici, výkřiky) a problém se známkami spíš „má náš kluk na gympl?“. Zažil jsem i hromadné stížnosti na kolegy a kolegyně, kteří podle rodičů dělali svou práci špatně (vždy šlo o češtinu a přijímací zkoušky na střední…) a to pak trvalo dvě hodiny.

Existuje alternativa? Existuje. A podle mě začíná (hodně) pomalu šířit. Jedna se o jakousi „tripartitu“, kdy si místo hromadné schůzky se všemi rodiči vyučující domluví individuální schůzky s jednotlivými rodiči a jejich dětmi. Několik let zpět jsem už o tom psal v článku o rodičovských schůzkách: „Existuje jednoduché řešení. Zrušit hromadné třídní schůzky a zavést individuální schůzky, kam může dorazit rodič i s žákem, aby se něco neztratilo v překladu a aby i žák mohl argumentovat ve svůj prospěch. Není to nic, co by bylo nového, originálního nebo dokonce něco, co bych vymýšlel já. Některé školy, možná spíše někteří učitelé, už na podobný program najeli.

Dejme tomu, že třídní schůzka probíhá 22.listopadu. Rodiče si v horizontu jednoho týdne před nebo po domluví schůzku a dorazí v čase, kdy se jim to bude hodit. První výhoda. V klidu na sebe rodič a učitel (případně žák) mají například dvacet minut, nikdo nikam nepospíchá, probere se prospěch i chování, každá strana dostane svůj prostor, všechno se vysvětlí, předá se nudný papírek s daty a nutnostmi a je hotovo. Výhoda druhá. Nevýhodou první samozřejmě je, že učitel musí být připraven. A někdo by mohl argumentovat tím, že se rodiče nepoznají a nevytvoří se kolektiv a „správná atmosféra“, ale teď upřímně, kde tohle mají? Rodiče stejně z třídních schůzek odcházejí individuálně a pospíchají na nákup a domů.“

Zdroj: https://tajnyucitel.wordpress.com/2021/02/07/prirucka-pro-zacinajici-ucitele-porady-a-rodicovske-schuzky/